Veřejné osvětlení v průběhu staletí: Od pochodní po LED technologie

Počátky osvětlování veřejných míst sahají přinejmenším do období Římské říše. Nejčastěji šlo o pochodně, olejové lampy, nebo dokonce první verze plynových lamp, kterými osvětlovali prostor Číňané. Plyn k nim vedli pomocí bambusových trubek. Téma veřejného osvětlení se v Evropě dostalo více ke slovu v 16. a 17. století, kdy v Paříži a později i u nás osvětlovaly ulice kotle s hořící pryskyřicí. Následovaly olejové lampy a konečně v 19. století zmíněné plynové lampy. Ty už měly konstrukcí blízko k veřejnému osvětlení, jak ho známe dnes. Zavěšovaly se na dřevěné sloupy a každý den je rozsvěcoval i zhášel lampář pomocí dlouhé tyče.

Pokud mluvíme o počátcích elektrického osvětlení měst, musíme zmínit jméno českého vynálezce Františka Křižíka, který zdokonalil původní řešení (oblouková lampa) ruského elektrotechnika Pavla Nikolajeviče Jabločkova. Vznikla oblouková lampa, která získala v roce 1882 zlatou medaili na elektrotechnické výstavě v Paříži. Ve stejném roce Křižík osvětlil první ulici v Praze, Hybernskou. Následoval další milník, a to elektrické osvětlení města Písku v roce 1887.

Oblouková lampa podnikatele Ludvíka Očenáška Zdroj: wikipedia.org

Po obloukových lampách se dostaly do popředí žárovky a elektřina pak pomáhala postupně rozsvěcet česká města téměř celé 20. století.

Co se týče ekonomické stránky, nebylo to s počátky elektřiny ve veřejném osvětlení zrovna růžové. Jabločkovův vynález testovali v Paříži na dvou rovnoběžných ulicích. Do jedné instalovali elektrické osvětlení, v druhé zůstaly plynové lampy. Elektřina se po vyhodnocení nepředvedla v nejlepším světle – její provoz byl téměř 6x dražší než náklady na osvětlení plynem. Už v roce 1901 byl ale v časopise Věda a práce publikován článek, který porovnával výhodnost plynu, obloukových lamp a žárovek. Křižíkovy lampy v tomto ohledu vyšly dokonce 9x výhodněji než ty plynové. Přechodem na elektrické osvětlení celých měst ovšem výrazně stoupala celková spotřeba elektrické energie. S urbanizací a rozvojem měst tento trend stále pokračoval. 

Sledování spotřeby elektřiny ukazuje zajímavá čísla. V roce 1975 spotřeba elektrické energie v pražském veřejném osvětlení činila 77 GWh. V roce 1980 ale došlo k energetickému kolapsu, kdy se v hlavním městě muselo vypnout každé druhé světlo veřejného osvětlení. To vedlo k nárůstu smrtelných dopravních nehod, proto bylo nutné hledat jiné řešení. Tím se stalo využití vysokotlakých sodíkových výbojek místo původních rtuťových. Mají totiž mnohem větší účinnost při menší energetické náročnosti. Přesto se ale spotřeba elektrické energie šplhala stále výš. Už mezi lety 1989 a 2000 se ve veřejném osvětlení celorepublikově pohybovala mezi 544 a 661 GWh. Aktuálně u nás spotřebujeme okolo 700 GWh na roční provoz více než 1,3 milionu světelných bodů.

Při stabilně se zvyšujících cenách energií není divu, že hlavním tématem současnosti je sledování spotřeby elektřiny a hlavně její snižování. Řešením, které má potenciál s tímto do budoucna pomoci, je technologie LED svítidel. Ta se na ulicích objevují stále častěji – kromě nižší spotřeby jsou výhodné také díky dotačnímu programu Rekonstrukce veřejného osvětlení, který vypisuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Obce v rámci dotace mohou čerpat až 10 milionů korun.

Abyste dokázali udržet spotřebu elektrické energie co nejníž, je u LED svítidel klíčová také možnost měnit intenzitu osvětlení. Ne vždy je totiž potřeba svítit naplno. Společnost Enika přispěla k řešení problému a vyvinula systém POSEIDON® City. V méně exponovaných časových úsecích dokáže snížit intenzitu světla a spotřebu elektrické energie. Naopak v případě potřeby umí podpořit bezpečnost místa intenzivnějším světlem. Oceňovaným benefitem je schopnost monitorování osvětlení a možnost jeho dálkového online ovládání. Snížit spotřebu elektrické energie v rámci veřejného osvětlení nemusí být obtížné. Kontaktujte našeho produktového manažera a společně najdete vhodné řešení.